

"Je tomu již něco málo přes rok, kdy skupina Tokio Hotel oznámila svůj konec z osobních důvodu..."
"Již přes rok jsou fanynky bez Tokio Hotel a podle všeho tomu tak zůstane navždycky."
"Tokio Hotel před rokem oznámili konec. Alespoň to řekl Tom Kaulitz, bratr zpěváka Billa Kaulitze."
"Bill Kaulitz nemůže již nikdy zpívat! Šok pro všechny!"
"Osobní důvody? Kdepak! Ztráta hlasu - navěky!"
Články, které se mi zdá, že obklopují všechny tisky, a to jak psané, tak v televizi. Je mi z toho špatně. Ať přepnu kamkoliv, je zrovna čas zpráv a jako kdyby se všichni domluvili a mluvili jenom o mě. Je mi z toho nehorázně špatně. Raději jsem to všechno vypnul a jenom se díval po prázdném pokoji, ve kterém jsem seděl. Bylo mi z toho naprosto hrozně. Díval jsem se po prázdném pokoji a přemýšlel, co bych mohl dělat, když mi do pokoje vtrhnul Tom.
"Čau brácha, hele jdeme s klukama někam ven. Jdeš s námi?" zeptal se mě s nadějí v hlase, že bych snad šel taky ven. Už přes rok jsem se pořádně nehnul z tohohle domu. Nikam se mi nechce. Ztratil jsem naprosto smysl k životu. Jsem ztracený navždy. Jenom jsem zakroutil hlavou.










