Twc - jednodílovky
24. dubna 2010 v 18:55 | Kaczenka
,,Dredatý chlapec spočíval hlavou v klíně svému staršímu bratrovi. Ten se usmíval a
něžně hladil jeho sametové tváře a každou chvilku mu vtiskl polibek na měkoučké rty. Druhý chlapec se tomu jen usmíval a polibky mu s radostí oplácel. Bratrovy rty miloval.
,,Kolik je hodin?" šeptnul po chvilce a zavrtěl se, aby našel pohodlnější polohu k ležení.
,,Je pět," odpověděl Tom a prsty zastrčil jeden neposlušný dred za Billovo ouško.
13. srpna 2009 v 20:15 | °oOKaCzEnKaOo°
Bože to zas byla akce… Vytáhnout si na podium 3 fanynky mohlo napadnout jen mě… Taky to tak dopadlo. Ty střelený baby se popraly a já taky jednu schytal. Naštěstí mě Tom zachytil, takže sem nebechnul do davu… Asi by mě roztrhaly. Jenže když se mě Tom dotkl, projel mnou jakoby elektrický proud. Proč zrovna já musím být jeho dvojče? Bylo by vše jednodušší, kdyby nebyl z rodiny. Jsem sám ze sebe zoufalá a znechucený… Jak můžu milovat svého bratra? Na tuhle otázku hledám odpověď už asi půl roku. Proč mi to Tom dělá? Copak neví jak mě trápí? Asi ne. Jak by taky mohl cítit něco ke svému dvojčeti? Z uvažování mě až vytrhl David, který měl sto chutí mě za tu blbost uškrtit.
19. března 2009 v 15:12 | DuCkLiNg
Bill se konečně vyhrabal z postele. Hledal Toma, ale ten nikde nebyl.
"Hmm, beztak se někde fláká!" zabrblal si pod nosem a šáhl po klice od koupelny. Zamčeno. Začal tedy bouchat do dveří. Klapl zámek a vylezl Tom. V ručníku a s rozpuštěnými dredy. Bill se zachvěl. Nevěděl, co se to s ním poslední dobou děje. Zdálo se mu o bratrovi. Toužil ho pohladit, políbit. Bylo to čím dál tím horší. Věděl, že je to tabu, ale v duchu doufal, že by mu tento cit a touhu mohl bratr opětovat.
19. března 2009 v 15:08 | DuCkLiNg
Vznáším se vzduchem, lehce se špičkami bot dotýkám té bezbarvé hmoty pode mnou… Jako bych levitoval asi padesát metrů nad tmavým hustým lesem… ale já se opravdu vznáším…
Je tma. Zataženo, pouze na nebi svítí pár malých hvězd, a i ty jsou bledé…
"Tome, počkej!!!" Někdo na mě křičí. Poplašeně jsem se zastavil. Vyšší něž moje postava za mnou běží, ale rozpoznávám pouze obrysy…
19. března 2009 v 14:29 | DuCkLiNg
Bylo pozdě odpoledne a Tom věděl, že jestli brzy nevstane, usne. Miloval odpolední odpočinek, obecně miloval spánek kdykoli, ale odpoledne bylo jeho nejmilejší dobou. Ospale otevřel oči a vzhlédl z postele, kde se rozvaloval, na bratra právě vcházejícího do místnosti.