close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pirátský princ

Pirátský princ 4 ff

4. května 2010 v 12:00 | Kaczenka
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz

"Vstávej!" zakřičel někdo na Toma a odtáhnul závěsy v jeho pokoji, Tom se okamžitě posadil a promnul si oči. Před sebou uviděl stát vysmátou Veroniku. Rychle se pořádně přikryl, protože ležel jenom ve spodkách.
"Co-co tu děláš?!" vyděsil se.
"Budím tě. Otec nesnáší když někdo chodí pozdě na snídani. Pojď. Dělej!" řekla mu vysmátě a stále tam stála.
"A mohla bys odejít nebo tak? Rád bych se obléknul."
"Jistě...počkám venku, aby náhodou ses nemusel stydět." řekla mu a odešla. Tom rychle vstal a začal na sebe soukat svoje oblečení. Když byl hotov vyšel před pokoj a viděl Veroniku jak stojí opřená o zábradlí a pobrukuje si nějakou melodii.
"Nudila ses?"
"Ani ne. Tak pojď." řekla mu a už ho táhnula za ruku do jídelny. Dorazili tam o chvilku dřív než její otec-guvernér.
"Vy už jste tady? To je překvapení." mile se usmál a sednul si do čela stolu. Veronika mrknula na Toma a pustila se do jídla, Tom a guvernér taky.
"Takže Tome...jak dlouho se teda zdržíš a jak se ti tu u nás líbí?"
"Nevim jak se držím - než přijdu na to, jak se vrátit domů a...líbí se mi tu moc! Je to tu krásný!"
"Děkuji. Moje město je krásné. A piráti si sem neodvažují moc připlouvat, kvůli mému vojsku." najednou začala Veronika kašlat a Tom si toho všimnul. Něčeho se vylekala? Nebo nějak a Tom na ni hodil zvláštní pohled. Ona se na něj jenom mírně usmála a pokračovala v jídle.
"Nechtěl by sis potom prohlédnout naše město? Přístav a tak? Říkal jsi, že tu jsi nový, takže to tu jistě neznáš. Poslal bych s tebou nejspíš Veroniku a pár stráží."
"Stráže nejsou potřeba."
"No...kvůli Veronice je s tebou raději pošlu." Tom teda kývnul na souhlas a podíval se znova na Veroniku, která mezitím jedla a snažil se, aby jedla co nejvíc elegantně.
Když dojedli, vydal se Tom s Veronikou a několika strážemi do města.
"Líbí?" řekla mu vysmátě Veronika, když viděla Tomův překvapený výraz.
"Velice." řekl jí a dál si to s úžasem prohlížel.
"Hele..mohl bych s tebou mluvit o samotě?"
"Jistě." Veronika ukázala na stráže, aby odešla stranou a zůstala s Tomem na mole sama.
"Poslyš...tvůj otec říkal něco o pirátech, že sem nepřiplouvají, ale já je tu včera viděl." najednou Veroniky úsměv zmizel.
"Cože jsi?" zeptala se a otočila se od Toma.
"Včera v noci...ty bedny ukradli piráti." Veronika nepromluvila nějakou chvíli jenom koukala na volné moře, až po chvíli se otočila.
"Půjdeme ne?" řekla a vyšla směrem zpět ke strážím. Tom se jenom zvláštně tvářil, nechápal její chování. Snažil se nad tím ale nepřemýšlet a vydal se teda za Veronikou. Pokračovali v prohlídce města až do večera. Potom přišla zase na řadu večeře a potom volno. Guvernér pracoval u sebe v pracovně a Veronika byla venku na zahradě u jejich sídla. Tom přišel za ní a sednul si k ní. Veronika se na něj nedívala a dál se koukala před sebe. Tom ji pečlivě pozoroval a nespustil z ní zrak, rád by věděl, co se to s ní děje.
"Je všechno v pořádku? Zbytek odpoledne od toho mola a potom při večeři jsi nějak nemluvila a vyhýbala se mému pohledu a tak..."
"To nic. Jenom...nad něčím přemýšlím víš? To je jenom moje věc Tome, ale díky za starost."
"Není zač." řekl a podíval se směrem, kterým koukala ona.
"Kam koukáš?"
"Na přístav. V noci je krásný. Osvětlený, plný lodí, ale jinak prázdný. Takový klid tam je."
"Jak to víš?"
"Co?"
"Že je tam teď klid?"
"Vidím ne?" řekla mu a poprvé se na něj podívala, nezůstala ale na něj koukat dlouho a zase se podívala zpátky k přístavu.
"Něco tě trápí?" zeptal se jí Tom, protože viděl, že její pohled není obyčejný.
"Nic mě netrápí. Měli bychom jít dovnitř, je už tma." vstala a chtěla jít, Tom ji ale chytil za ruku a zastavil.
"Vážně je všechno v pořádku? Od doby, co jsem řekl, že tady v noci jsem viděl piráty, jsi divná. Jako kdyby si se obávala, že sem připlují a přepadnou tohle město."
"To ne. Pirátů se nebojím." řekla jenom a odešla do sídla. Tom se ještě jednou podíval na přístav a vydal se taky dovnitř....
pokráčko příště
Evelyn

Pirátský princ 3

3. května 2010 v 12:00 | Kaczenka
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz

"Guvernér vás v rychlosti přijme. Ale už je pozdě a proto ho nezdržujte příliš." uklonila se a odešla. Tom jenom udělal nucený úsměv a potom ho voják vedl do jisté zadní chodby.
"Nechcete mě tady odkráhlovat, že ne?" zeptal se ho Tom.
"Co prosím?" nechápal voják jeho mluvu.
"Ale nic." odpověděl lhostejně Tom a najednou voják zastavil, zaklepal a na vyzvání vešli dovnitř. Za velkým stolem seděl postarší muž s parukou na hlavě - vypadal jakou soudce, jak nosí ty paruky. Vstal a začal si Toma z dálky prohlížet.
"Pojďte blíž." vyzval Toma a ten teda šel blíž. Guvernér si ho ze zájmem prohlížel a voják stál opodál s puškou stále namířenou na Toma.

Pirátský princ 2

2. května 2010 v 12:05 | Kaczenka
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz

Rozhlížel se kolem sebe, byla noc a byl v zapadlé uličce. Docela měl i strach, stačilo si jenom uvědomit jací lidé byli tam v té hospodě. Pomalým krokem se vydal nějakým směrem. Nelíbilo se mu kde je a ani to nevěděl! Přál si to ale vědět. Kde je Bill? A ta stará čarodějnice?! Nechápal to, chtěl zpátky domů, kdyby ho Bill nevytáhnul k té ježibabě! Všechno mohlo být v pořádku! Jistě ho nějak zaklela a on má tyhle hnusné noční můry.
"Sakra! Opatrně! Ještě nás někdo uslyší!" uslyšel z jedné uličky známý hlas, zněl jako Bill. Bál se do té uličky zajít, ale odvážil se to přece jenom udělat. Vydal se do té uličky směrem za hlasem, který jistě patřil Billovi.

Pirátský princ 1

2. května 2010 v 12:04 | Kaczenka
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz

"Dělej Tome!"
"Nezblázni se!" křičí Tom na Billa, protože pospíchá, narozdíl od Toma, který má času dost a ani se mu na to místo nechce.
"Stejně nechápu, proč tam jdeme! Je to hloupost! Kdo na tohle může věřit!""
"Bude to legrace!" řekne mu natěšený Bill a už si to míří před dům.
"Legrace?! Platit nějaké babě, aby ti řekla něco o tvé minulosti? Je to ztráta peněz!" protočil Tom očima a vydal se za Billem. Celou cestu nemluvil o ničem jiném než o tom, jaká asi byla jeho minulost, jaký byl jeho minulý život až to Tomovi lezlo na nervy.
 
 

Reklama