close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Utišen navždy 1

2. května 2010 v 12:37 | Kaczenka |  Utišen navždy
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz

"Je tomu již něco málo přes rok, kdy skupina Tokio Hotel oznámila svůj konec z osobních důvodu..."

"Již přes rok jsou fanynky bez Tokio Hotel a podle všeho tomu tak zůstane navždycky."

"Tokio Hotel před rokem oznámili konec. Alespoň to řekl Tom Kaulitz, bratr zpěváka Billa Kaulitze."

"Bill Kaulitz nemůže již nikdy zpívat! Šok pro všechny!"

"Osobní důvody? Kdepak! Ztráta hlasu - navěky!"

Články, které se mi zdá, že obklopují všechny tisky, a to jak psané, tak v televizi. Je mi z toho špatně. Ať přepnu kamkoliv, je zrovna čas zpráv a jako kdyby se všichni domluvili a mluvili jenom o mě. Je mi z toho nehorázně špatně. Raději jsem to všechno vypnul a jenom se díval po prázdném pokoji, ve kterém jsem seděl. Bylo mi z toho naprosto hrozně. Díval jsem se po prázdném pokoji a přemýšlel, co bych mohl dělat, když mi do pokoje vtrhnul Tom.
"Čau brácha, hele jdeme s klukama někam ven. Jdeš s námi?" zeptal se mě s nadějí v hlase, že bych snad šel taky ven. Už přes rok jsem se pořádně nehnul z tohohle domu. Nikam se mi nechce. Ztratil jsem naprosto smysl k životu. Jsem ztracený navždy. Jenom jsem zakroutil hlavou.



"Bille...nemůžeš tady sedět navždy. No tak. Brácho!" řekl mi aspoň trochu, aby mě rozveselil, ale já jsem si prostě dále stál na svém. Nehodlal jsem se z tohohle domu hnout ani na krok. Nemám chutě a náladu někam jít ven a bavit se. Já se ani pořádně bavit nemůžu. Kluci by se bavili a popíjeli a balili holky a co já? Já bych maximálně mohl pít. Nic jiného ani dělat nemůžu. Bez hlasu se nedá dělat vůbec nic. Mluvit s nimi nemůžu a balit holky taky ne. Maximálně nějaké naše bývalé fanynky, že by si mě všimnuli a chtěli fotku, podpis nebo se mi snažili vnutit se do postele. Na to ale mají smůlu, na takové věci já jsem opravdu pečlivý a nejsem jenom tak nějaký hlupák, který by se nechal oklamat. Ale je mi to vlastně jedno. Já stejně nikam nechodím. Nevyplatí se mi to. Akorát bych byl jako pátý kolo u vozu. Zkusil jsem to jednou a nevyplatilo se mi to...

***FLASHBACK***

"Takže přípitek kluci!" řekl Tom a přiťukli jsme si skleničkami. Hned na to se kluci začali překřikovat a bavit. Já tam jenom sedím a nejsem schopen žádného slova. Takže je jasné, že nemůžu nijak reagovat nebo se s nimi hádat jako dříve. Je mi z toho neskutečně hrozně. Jenom sedím a sleduji je, jak se baví. Když na mě někdo z nich promluví, tak jedině otázku, na kterou můžu kývnout nebo zakroutit hlavou. Jinak ne. Nemám jak odpovědět. A když se kolem začaly objevovat hezké holky, tak se všichni za nimi rozutekli. Jenom já zůstal sedět a koukat se na ně, jak se baví. Pár holek se na mě ohlédlo, ale ani jedna ke mně nejde. Jenom mě přehlídnou a jdou pryč. To jsem pro ně takový pes, když neumím mluvit nebo co?! Já chci svůj hlas zpět!

***KONEC FLASHBACKU***

Říkal jsem to předtím a říkám to i teď. Chci svůj hlas zpátky. Chci být zase normální. Lidi, které potkávám, tak se na mě dívají se soucitem, který mi leze na nervy. Stejně jako naše máma. Nebo táta. Prostě všichni, které znám, tak se na mě dívají jako kdybych byl nějaký mega mrzák, který už neumí žít. Samozřejmě, že tohle mi na náladě a sebevědomí nepřidává. Vždycky jsem si věřil, byl jsem sebevědomý, ale s tím, co se mi stalo a to, že už nikdy nemůžu mluvit. Ztratil jsem hlas navždy...tak tohle mě o to moje sebevědomí šíleně připravilo!

pokráčko příště
Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama