

"Procvičíme ještě trošku ten slovosled věty vedlejší a budeš na ten certifikát připravená, Lauro. Nevidím jediný důvod, proč bys to neměla dát. Všechno ti jde, komunikovat umíš dobře, základy už máš zautomatizované," vzpomínám na slova mé nejlepší soukromé učitelky němčiny Lindy.
Snažila se mě naučit všechno, co bych měla potřebovat. A šlo jí to, jako jediné. Nevím, kdy přesně nastal ten zlomový bod a já začala každé odpoledne trávit u učebnice s gramatikou nebo knížky v němčině. Ve škole to nestálo za nic. Znáte to sami, špatná učitelka - špatný předmět. První tři roky na osmiletém gymplu jsem málem ani nevěděla, že nějaký druhý jazyk mám. Byly to spíše volné hodiny, kde jsme si rychle, rychle psali úkol do matematiky.
Snažila se mě naučit všechno, co bych měla potřebovat. A šlo jí to, jako jediné. Nevím, kdy přesně nastal ten zlomový bod a já začala každé odpoledne trávit u učebnice s gramatikou nebo knížky v němčině. Ve škole to nestálo za nic. Znáte to sami, špatná učitelka - špatný předmět. První tři roky na osmiletém gymplu jsem málem ani nevěděla, že nějaký druhý jazyk mám. Byly to spíše volné hodiny, kde jsme si rychle, rychle psali úkol do matematiky.
Bylo mi patnáct. Kamarádi se začali párovat, chodit večer za zábavou a na školu se rozhodli kašlat. U mě to bylo ale právě naopak. Našla jsem něco, co mě baví a začala jsem na sobě makat.
Pamatuji si, jak mí přátelé nechápali můj zájem pro němčinu. Mluvili na mě, já jim všechno odkývala a když se mě zeptali co na to říkám, podívala jsem se na ně se slovy: "Jak bylo to slovíčko, co dneska říkala?"
Linda měla pravdu. Certifikát mi visel v pokoji na zdi už od oněch patnácti let, zatímco mí spolužáci ho měli dělat až za čtyři roky.
Konec teorie, začátek praxe.
Je mi sedmnáct, hlavní letní prázdniny jsou v plném proudu a v září nastupuji do druháku. Do druháku na gymnáziu v Hamburgu.
Linda mě k tomu tlačila tři roky a já se konečně
rozhodla opravdu jeden rok studovat v zahraničí.
rozhodla opravdu jeden rok studovat v zahraničí.
Už chápete, proč si teď přehrávám v hlavě věty od mé učitelky, jak jsem dobrá a že na němčinu mám? Snažím se přesvědčit sama sebe, protože jsem zrovna na cestě na nádraží.
"Laurinko, jsi blázen. Takové plány na studium jsem neměla ani já, ani tvůj táta. Ty v sedmnácti víš, že translatoligie pro tebe bude to pravé a tvrdě se učíš slovíčko po slovíčku. Já když si vzpomenu, jak jsme s tátou v sedmnácti…"
"Mami…," rychle jsem zabrzdila mou mamku, protože posledních 10 minut s ní, než na rok odjedu, nechci trávit tím, jak ona v sedmnácti s tátou to a to. " Bude se mi stýskat. Doufám , že ta rodina, ve které budu bydlet, bude aspoň normální."
"Ale určitě, neboj se. Kdyby se ti tam nelíbilo, víš, že se můžeš vrátit."
Jsem fakt nenormální, dělat tohle dobrovolně, bože. Mám strach.
"Tak si to pořádně užij,zlatíčko moje. Ne, že budeš každé odpoledne sedět doma a učit se. Myslím, že je na čase, aby sis konečně začala taky užívat. Jako já s tvým tátou."
"Mami, jsi hodná, ale znáš mě. A navíc, bude to tam o tolik těžší, takže mi nic jiného, než se učit a učit, asi ani nezbude." vzala jsem si od mamky své dva kufry, na záda hodila batoh a do čela narazila kšiltovku.
"Nezapomeň. Na nádraží tě bude čekat Robert a pomůže ti s věcmi. Volal mi ale, že nemá moc času, má ještě nějaké vyřizování, takže tě opravdu jen zaveze k té rodině a dál to bude na tobě. Myslím si, že ti to ale žádný problém dělat nebude, ne?" dodává mi mamka ještě poslední instrukce, Ale už vidím v jejím oku lesknout se slzu.
"Mamko pojď sem, prosím tě," obejmu ji. "Nezapomeň ještě jednou pozdravit taťku a Filipa. Jo a vyřiď mu prosím, ať je večer na internetu, hned vám podám domů nové zprávy."
"Tak se měj krásně Laurinko, a piš!"
"Jasně, že budu. Tak ahoj, mami"
Rozloučily jsme se s mamkou a já šla na své nástupiště, ze kterého na rok opustím svou milovanou Prahu. Škoda, že mě nemohl jet vyprovodit i taťka s bráchou, ale mají toho bohužel moc. Snad bude mít večer brácha čas a dostaví se na ten internet.
"Budu tam tak v pět odpoledne, takže mám dost času," řeknu si, když se podívám na hodinky.
Docela se na Roberta těším, neviděli jsme se už rok. Pokaždé, když si vzpomenu na tu naši dětskou lásku, musím se usmívat. Každé léto a každé Vánoce jezdíval k nám na chatu. Procházky v lese, chození pro vodu a nebo venčení psů byly skvělé zástěrky pro naše tajné pusinkování. Tyhle časy už jsou ale dávno pryč. Hlavně, že je na co s radostí vzpomínat.
Cesta se vlékla, ale s pomocí iPhonu, učebnic a časopisů jsem přežila a v pět hodin už jsem vystupovala z vlaku na nádraží v Hamburgu.
" Ty bláho, Lauro!" slyším už z dálky, jak Robert volá a může na mě oči nechat. To zas bude. Slovo bláho a vole tvoří polovinu jeho české slovní zásoby, protože všechno zapomněl, takže jsem musela rychle přepnout do svého milovaného jazyka a vyslechnout si spoustu komplimentů na svou postavu.
"No to se mi snad zdá. Že já jsem v tom Česku nezůstal. Žili bychom šťastně až do smrti.Takhle tomu dávám maximálně dva týdny než si tě vyhlídne nějaký Němec. Holt jsem svoji šanci prošvihl, nedá se nic dělat," spustil na mě v němčině. Naštěstí jsem na jeho hlas byla ale zvyklá, takže jsem všechno rozuměla.
"Ty dlouhé vlasy ti fakt sluší," zadíval se na mě a mé tmavě hnědé vlasy lehce pohladil.
Co fakt nesnáším tak je, když mě někdo jen tak hladí po vlasech. Nevadí.
Nastoupili jsme do jeho černého sportovního auta a vyjeli smět můj nový domov.
Jestli jsem si někdy myslela, že když mám certifikát, nebudu mít s němčinou problémy, tak omyl. Nebylo ale naštěstí těžké si zvyknout.
Robert mě zavezl k mé nové rodině. Klidná dlouhá ulice, moderní domy, do kterých by se náš pražský byt vešel sedmkrát.
"Myslím, že se mi tu bude líbit," pronesla jsem a tím jsem Roberta rozesmála. "Samozřejmě to myslím tak, že tady budu mít klid na učení a podobně, že ano."
"Sama nevěříš, že to tak bude, Lauro," mrknul na mě. "Nevíš, co všechno tě může potkat. No nic, vezmi si věci a mazej. Já mám ještě spoustu práce. Číslo na mě ale máš, takže kdykoliv budeš něco potřebovat, neváhej se mi ozvat. Jsem tvůj německý anděl strážný. Myslím si ale, že se tady rychle zabydlíš a poznáš nové přátelé. Drž se!" dal mi pusu na tvář, nasednul zpátky do auta a odjel.
Rezka










