close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Na věku nezáleží, Leo! 1

2. května 2010 v 12:35 | Kaczenka |  Na věku nezáleží, Leo!
fieber-tokiohotel.blog.cz
fieber-tokiohotel.blog.cz
Tom

,,Myslím, že nám velká přestávka prospěje."řekl jsem, když jsem donesl krabici do nového rodinného domku, kde se teď s Billem usadíme a bude od všech těch paparazzi, fanynek a světly reflektory. ,,Snad,ale když nám to bude chybět, slíbíš, že se zase dáme dohromady? Já to bez hudby asi dlouho nevydržím"vzdychl si smutně Bill a hodil na mě tázavý pohled. ,,Podle toho, jak bude připravený Gustav a Georg."usmál jsem se a šel do auta pro další krabice, zatímco Bill, vybaloval věci a ukládal je.
Když jsem vycházel ze dveří, všiml jsem si krásné holky.Byla kouzelná už na pohled. Málem jsem zakopl o schod, když jsem se ještě za ní otáčel.Položil jsem v předsíni krabici a zahleděl se do plovoucí podlahy.Ten dům byl v této čtvrti nový, jako ostatně celá vesnice,která připomínala Ameriku - domečky posázené vedle sebe, vypěstovaný trávník a ráno noviny u poštovní schránky.



,,Promiňte…"ozvalo se zamnou a já si všiml stínu.Rychle jsem se otočil a ve dveřích stála ta krásná mladá dívka,po které jsem před chvíli pokukoval. ,,Kaulitz?Tom Kaulitz?"vyjekla.Ale ne jako nějaká hysterická fanynka, nýbrž vyjekla strachem. ,,Tome, co se děje?"přilítnul Bill a díval se na ni. ,,Bill?"vydechla s šokem. ,,Pšššt…"udělal Bill a zavřel dveře před nosem té holce. Když jsem se vzpamatoval, vyjel jsem na Billa. ,,Jsi normální?"odtáhl jsem ho od dveří a otevřel je.Stála tak přikovaná a měřila se mě pohledem.Něco si pro sebe zamumlala a odešla. Nerozuměl jsem ji.Zavřel jsem dveře a otočil se na Billa. ,,Lepší reputaci jako slavné hvězdy si nemůžeme lépe vytvořit" dodal jsem s ironií a šel jsem vybalovat krabice. Věci typu, postel,skříně atd. už jsme si nechali přivézt před dvěma dny.Po zbylý včerejšek a dnešek jsme stěhovali jen maličkosti.

Oprášil jsem si ruce a šel do kuchyně, kde Bill dělal večeři. Musel jsem se smát, protože mi to připomínalo,jako bychom byly manželé.Já - role skvělého novomanžela a Bill - role krásné novomanželky u plotny s rozdílem, co mu plandalo tam dole. Začal jsem se nad touto představou smát.Sedl si na židli. ,,Co se děje?"zeptal se Bill a na sobě měl zástěru s ženským tělem.To vyprovokovalo ve mně naprostý záchvat smíchu. Bill jen zvedl pohled a dal si ruce na prsa. ,,Dobře, dobře…nech mě vydechnout"snažil jsem se popadnout dech,protože jsem tušil, že by to bráška nebral s klidem.Můj smích ho totiž někdy vážně rozčiloval. ,,Představil jsem si situaci já v roli skvělého milujícího novomanžela a ty v roli mé krásné manželky s rozdílem, co máš mezi nohama."snažil jsem se zadržet dech,abych se dál nesmál.Bill vyběhl do předsíně, kde bylo velké zrcadlo a začal se prohlížet. ,,Vážně vtipný"přišel a vypnul sporák.Podal mi talíř s večeří a oba jsme jedli.
,,Nezajdeme to tady nějak víc prozkoumat a odhalit kouty?Například nějaký bar,abychom si připili na to, že jsme trochu svobodní?" řekl vtrhnul jsem do Billova pokoje, když jsem se šel ze sprchy. ,,To není špatný nápad."otočil se od počítače. ,,Za jak dlouho asi budeš?"zvedl jsem obočí a uculil se. ,,Padej!"hodil po mě papučku, co měl na noze a smál se. Šel jsem se obléct a dal jsem si záležet.

Auto jsem řídil já.Radši.Dneska mám chuť na nějaký ananasový koktejl, žádný alkohol.Do nosu ať si dá radši Bill. Když jsme dojeli do středu vesnice, vypadalo to spíše jako město.Byl tam klub, obchody a tak nějak to na vesnici žilo.Zaparkoval jsem kousek od klubu pak jsme šli do klubu.Bill m hnedka táhl za sebou.Když jsme došli ke stolu, seděl tam Gustav a Georg a nakonec i David. ,,Zdarec"řekl jsem zcela překvapený tím, že tu jsou. ,,jak jste se zde objevili?"zeptal jsem se nevěřícně. ,,No Bill nechtěl oslavovat stěhování ve dvou, tak jsme přijeli."usmál se David. ,,Dojdu pro pití."nabídl jsem se, když jsem viděl, jak si Bill sedá.Každý si z nich řekl, co chce a já šel k baru.Opřel se a sledoval s nezájmem barmanku.Pak ale když se mě zeptala, co bych si přál,oba jsme zůstali přimrazení. ,,Ahoj"usmál jsem se.Poznal jsem v ní tu krásnou holku od naproti, co se dneska u nás tak "mile zastavila."

Pokračování příště .B.A.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama